Na stráži.

Vysoko v horách

v podhvězdném šíru

oheň můj plane.

Sama tam sedám –

samotna střežím.

Střežím a čekám.

Jaký to oheň

vysoko v horách

plamenem šlehal,

když v jeho blízku

dva bděli strážci,

dva se tam hřáli!

Nebylo prací

živiti plamen,

nebylo smutku

dlouhého bdění,

nebylo únavy

v přísvitu rána.

Vysoko v horách

sama teď sedám,

plamenů ohně

sama si hledím.

Větrem mi oheň

hasne a bledne –

kol něho hrůzné

rodí se stíny.

Před nimi hlavu

do dlaní skrývám,

doteků větru

chvějně se lekám.

Oheň svůj střežím,

střežím a živím,

tělem svým chráním

oproti větru –

z okolí jeho

zaháním písní

příšery stínů.

U ohně svého

vysoko v horách

v samotě duše –

na stráži čekám.