NA STRÁŽI.

Přemítal k ránu s klopotem,

zač noci té stál životem –

klid občanů, jich zlatý sen,

a nikdo nebyl vyrušen.

Pak naproti tam v okénku

též hlídal svoji milenku,

a když tam hled svůj obrátil,

div stesk mu duši nechvátil.

A když noc v den se probírá,

kdos její dvéře otvírá,

a než ji ještě políbí –

ej, namíří-li, nechybí.

Vojáčku, cos to učinil,

žes na vůdci se provinil?

Teď bratří tebe proslaví –

tři do srdce, tři do hlavy.