NA STRÁŽI.

Stulila se v koutek smutná duše má,

když jsem naposledy otevíral okna,

otevírám okna Touhám unaveným.

Proč nestáti u jezer jako vítěz,

jenž dobrovolně podloudníky pouští?

Proč zpívat o zklamání a poslouchat srdce,

proč zoufale hledat rozpjaté lokty,

když dobře je deptaným duším?

Agonie, černý flor, pochody smuteční...

A přestanou hořet podivné oči,

umlkne hudba slov,

zaniknou dojmy tušení

a přestanou kývat růžové okovy,

výkřiky zmlknou vzrušení –

jen duhy se vyhoupnou nad obzor,

jen duhy překlenou nebesa,

jen duhy myšlének budou spojovat duše:

tu, která chce ještě žíti s tou, která nemůže žíti...

Stulila se v koutek smutná duše má,

když odvážně jsem uzavíral okna

a zůstal na stráži, by nikdo neotevřel.