Na stromě kvetoucím drobounký pták

Na stromě kvetoucím drobounký pták

svou píseň pěl, v tom zmlk’ a tiše stál –

kýs ptačí dravec kol se vzduchem bral.

Zdál jistě ptáku velkým se co drak,

a těžké křídlo bylo jako mrak...

však ostříž stočil se a letěl dál,

a malý ptáček zase cvrlikal,

i strhanou nit písně našel pak.

Jen zpívej, ptáku, zpívej vesele,

což ty znáš lidské štěstí nesmělé!

To ke každému ani nezajde

a zajde-li, pak stín je rozmrhá,

jak píseň tvou je serve, potrhá,

však člověk více konců nenajde.