Na stromě matčině v slizkém sladovém obalu

Na stromě matčině v slizkém sladovém obalu

dřímal dlouho, než vypučel, vzrost

a dětskýma očima užásán se díval

v okolí krásy, do očí bratřím, s nimi nes’ modlitby

k bohu slunci mladistvý list.

S větérky hrával skotačivě,

s kapkami laškoval, dívkami snivými,

jež lahodou mírnily žár

a myšlénky vlévaly v žádoucí duši.

Kdysi slunce na východě vzýval hořící

a od západu žárlivé přišly kapky,

kořit se bohu ustal a vnady dívek kochal.

Vášeň prchla. Kam polibek, tam rez,

živořil, umíral a prostřed léta

uvadlý dopadl k zemi.