Na strýčka N.

Můj strýček není věru jen tak leda!

On s Kyselákem mnohou horu slez,

on zrejdil sněžné Alpy, neposeda,

až v pivováře zaspal naposlez.

Však zná ho svět a volá jemu slávu –

nu, zaslouží ji, naskrz dobrýť brach!

Jen s vavřínem juž na šedivou hlavu!

Zdráv buďte, strýče, až z vás půjde strach!

„Jako já?“

Nu ano, vy! a nikdo hned tak druhý,

a mohu-li vám ještě více přát:

bůh zrob vám pivovár – na státní dluhy,

by na kolečkách dal se sem tam hnát.

A paníbožka šenkuj u vás pivo,

sám Perun spravuj vaše kuželky,

by zdrávy kácely se jaktěživo –

ó strýčku dobrý, slavný, převelký!

„Jako já?“

Nu ano, vy! a žádná mrška jiná!

z vás, budete-li hodně dlouho živ,

si ještě v Číně zrobí mandarina,

jen okusí-li z vašich sklepů – sliv.

Pak budou jezdiť k vám až z Ameriky,

o slávě vaší vrabci budou pět,

i přijdou pro vás sladké okamžiky,

kdy hrdě provoláte v hloupý svět:

„Jako já!“