NA SVĚDOMÍ MÉ KLEPE VINA CIZÍ

Na svědomí mé klepe vina cizí,

jež vlastní vinou jsem způsobil,

tak přišla a již z duše nevymizí

ten její úzkostný a plachý kvil.

Já ubožáka vyhnal od svých dveří.

On klnul dlouho plání sněhovou.

Stísněných ulic světla tmou se šeří

a hodiny tak dlouze k noci jdou,

že zdá se mi, ti všichni odmítnutí

a vypuzení že se smlouvají

a do rána mi pěstmi krvavými

na dveře bušit nepřestávají,

a zdá se mi, tisíců cizí viny

ku oknům přitlačeny hledí sem,

na almužnu v mých rukou, hrdé stíny

mi plují s odmítavým chechtotem...