NA ŠVESTKÁCH (20)

A tedy – bylo po obědě právě –

po špičkách šel jsem do zahrady ven

a na znak klidně položil se v trávě:

noc mohla přijít, já byl připraven!

Nu, naši řekli, co ten hoch prý blázní,

však já jsem řekl si, že stůj co stůj

se nepoddám ni na chvilenku bázni –

a promýšlel jsem dále úkol svůj.