NA ŠVESTKÁCH (21)

A jak tak ležel jsem, Bůh sám jen ví to,

té šlechetnosti, jíž jsem vzplanul dřív,

pojednou bylo mi až skoro líto,

že milostivě jsem jen rukou kýv’

těm loupežníkům, že v svém dobrém srdci

k nim soucit měl jsem a že oba spíš

hned v tmavý žalář nekázal jsem vrci...

Nu, myslil jsem si, však to napravíš!