NA ŠVESTKÁCH (25)

S tou fajfčičkou to byl jen úskok zjevný,

vždyť včera odstonal ji v mukách zlých –

však ať mne jak chtěl sváděl, skálopevný

já zůstal jsem, jen kamínkem jsem švih’,

jenž těsně vedle jeho hlavy pronik’

a na štěstí mu nevlít do hlavy.

Pak měl jsem pokoj. Někde v dálce Toník

si hulákal, kluk jeden zrzavý!