NA ŠVESTKÁCH (26)

„Snad na konec i lupiče mi splaší,

a nepřijdou,“ se v hlavě kmitlo mi...

Houf vrabců letěl nad zahradou naší

a usadil se různo na stromy.

Kamenem po nich z dlouhé chvíle bacím

a zase v duši mír se ukládá –

v dřívější pósu důstojně se vracím

a malebně si lehám na záda. –