NA ŠVESTKÁCH (37)

A v této chvíli, kdy jat náhlým bolem

jsem stýskal si na smutný osud svůj,

jak nebem seslaný šel Tonda kolem.

Hned byl jsem veselejší. „Tondo, stůj!“

jsem zavolal a vlídně zval jej k sobě

(neb sám jsem pomalu se tady bál).

On klidně do kapes dal ruce obě

a hvízdaje se chystal jíti dál.