NA ŠVESTKÁCH (42)

Ne, nic to není! Uchráněný nebem

jsem zůstal zatím. Byl jsem věru rád:

to cestou kolem vůz jel pouze s chlebem,

kol nás jezdíval týdně čtyřikrát.

A věru, kámen se srdce teď spad’ mi,

když viděl jsem ten známý, žlutý vůz –

leč běda, běda, jak to bude za tmy?

ptal jsem se v tušení všech příštích hrůz.