NA ŠVESTKÁCH (44)

Mně odpoledne věčností se zdálo,

noc posunuta byla do dálky

a chvíle ubíhaly mi tak málo

a zdlouhavě jak naše lokálky –

a vida, nyní čas jen letí chvatem

jak splašený! Už stmívá se, ó, žel!

Já v rozčilení náhle vrchovatém

bych rád, tak rád byl čas ten zadržel...