NA ŠVESTKÁCH (45)

Však darmo, darmo, večer víc a více

kol vyrůstal, v tu chvíli tajemnou

koruny stromů smutně šelestíce

se setmívaly náhle nade mnou

a mně, jak na znaku jsem tiše ležel

a díval se v ty větve setmělé,

lehounký mrazík po zádech tu běžel,

až, běda, pot mi vyvstal na čele.