NA ŠVESTKÁCH (48)

Kol ticho bylo, nikde ani hlesu,

a slyš, teď v listí tichém šelestu

jsem zaslechl, jak někdo stranou k lesu

písničku sobě hvízdal na cestu.

Teď umlkl... a hle, teď znova hvízdá...

Byl očekávaný to asi vrah,

jenž na lup vyšel z loupežného hnízda...

Nu, proč bych neřek’, že jsem dostal strach?