NA ŠVESTKÁCH (49)

Aj, když jsem všecko řek’, i to vám svěřím,

byť studem krev se hnala do tváře,

neb nechci zdobiti se chvály peřím:

v rychlosti popadl jsem polštáře

a nad sebou sám v duši maje smutek

a se studeným potem na čele

hanebně, sprostě, ničemně jsem utek’ –

ba, utekl jsem zcela zbaběle! –