Na šviháky a fifleny.

Papouškové rajští ptáci,

A jiní to větru žáci,

Jichž se horké po Africe,

V Asii a v Americe,

Na sta, ba i na tisíce

V pralesích po větvích houpá,

Aneb vesele v povětří koupá,

Krásou peří vynikají,

Nad jiné se vypínají,

Až se mílo na ně dívat!

Avšak, co jim právě sluší,

A co mile jímá uši,

Líbým hlasem líbě zpívat –

To jim schází, to jim chybí;

Pročež kdo dle krásy peří

Vnitřní cenu ptáků měří,

Ten se mejlí, ten pochybí!

Tulipáni, jiřinečky,

Vlčí mák i kohoutečky,

A jiných to na sta květů,

Jenž své rozmanité larvy,

Strakaté a pestré barvy,

Na odivy staví světu,

Krásou barev vynikají,

Nad jiné se vypínají,

Schází však jim hlavní cosi –

To, co mile jímá nosy.

Pročež, kdo dle barev krásy soudí,

Ten zajisté často zbloudí:

Barvy co u kvítí, peří co u ptáků,

To u fiflen šaty, oděv u šviháků.