Na tebe se upomenu.

Na tebe se upomenu,

ku hvězdám-li upnu zraky;

vzdálená jsi za horami

jitřenka co nad oblaky.

Na tebe se upomenu,

na obzor když slunce pluje;

tak jsi ty mne blažívala,

jak to slunce oblažuje.

Na tebe se upomenu,

vábí-li mne sad ve stíny;

tak i ty’s půvabná byla,

jak to kouzlo domoviny.

Na tebe se upomenu,

zřím-li kvítí porosené;

kolikrát se oko zrosí,

než-li srdce zapomene?!