Na tebe zapomenout totéž jest

Na tebe zapomenout totéž jest

jak vlasti zříci se i života

a tulačkou se státi bezdomnou,

jež bídně jen se vleče prachem cest,

když oči zachvátila slepota.

Tvou nebýt v duchu, nevěřit v tvou čest,

jež štítem byla ženě, nevinnost

jak dívce kdys, jak bídně žila bych,

když v štěstí dosud byla moje ctnost

a lásky zvykla jsem si na přepych.

Na tebe zapomenout nemohu,

i když mé lásky nebyls dosti bedliv;

vždyť často chceme více na Bohu,

než dá nám, aniž byl k nám nespravedliv.