Na Těchnu.

Žil jsem s celým světem v míru,

A předc odjat jest mi klid;

Dal jsem dívčím slibům víru,

Probudila v srdci cit.

V něm se děla revoluce,

Hází sebou převelice.

U mne’s lásku probudila,

Nevíš, co s ní počít máš?

Ráda bys ji zapudila,

Ji co ducha zaklínáš.

Láska nedá sebou hráti,

Srdce nepřestává pláti.

Jednáš nyní co necitná,

Slib ti vyváz z paměti;

Vášeň má jest neodbytná,

Neustane sopěti.

Mám snad předevzít s ní boje?

Rádbych žil předc u pokoje.

Dost jsem zakusil s ní strasti,

Dost jsem se již naslzel,

Chtěl jsem vyváznout z té pasti,

Modlil jsem se, ba i klel.

Neplatný vždy ostal konec,

Byl jsem marný lásky honec.

Jakou mám s ní půtku vésti,

Jaká proti ní jest zbraň?

Nezbývá než nesnáz nesti,

Miluji tě, ač jsi saň;

Líbí se tvá litá živost,

Vnadí mě i čilá divost.

Když mám válčit, tedy s soky

Chci vést neuhasný boj,

Viděti máš krve toky,

Neustanu nosit zbroj,

Dokud nesrazím jim rohu,

Dokud i je nepřemohu.

Nepotýkám pro přeludy,

Nacházím zde výtečnost:

Krása tvoje nejsou bludy,

Uvidíš mou statečnost.

Uspoř válek, mluv zas znova,

Že chceš splnit svého slova.