Na terase.

Kdys na terasu usedli jste k čaji.

Byl večer, kde si lásky srdce žádá,

kde hlava maně do dlaní se vkládá

a divné sny řas temnem prokmitají.

Kde člověk tuší, že jde láska zemí,

že milujících srdce v náruč láká

zář hvězd, šum listí, zatíknutí ptáka,

jenž družku hledá stromu haluzemi.

Tu touha stará vždy se k srdci hlásí

a k mladé hlavě nedosněné dumy...

Níž z parku kdesi fontán teskně šumí,

v ten večer plný tiché, tklivé krásy.