Na terasse ve slunečním žáru

Na terasse ve slunečním žáru

všecky lavičky jsou obsazeny,

širé moře kov je roztavený,

plane jako zlato v plném varu.

Parník přiblížil se, v lesklé pěny

vpustil hustou, bělostkvoucí páru,

v třpytivou a jiskřící se čáru

mění se klín vody rozbrázděný.

Ostrá, pronikavá světla – zdá se –

obtíží jsou lidem na terasse,

ten se odvrací, ten stranou točí...

Ubohé vy slabé lidské oči,

kterým pravda, krása, plnost světel

ranami jsou trestajících metel!