NA TOM NAŠEM POLI

Proč vám, maminko má,

oči jen jen hrají?

„Ve Starkoči, hochu,

kámen vybírají.

Na tom našem poli

vybírají kámen,

ale se mnou dávno,

dávno Amen.

Mladost – radost!

Jak tam voněl máj!

Ta starkočská náves –

učiněný ráj.

Ruce bez mozolů,

a já vítr pták,

vlasy černá půlnoc,

a v nich polní mák.

Oči jak hod Boží,

a já vítr pták:

první na nohou

a do práce jak drak.

Do práce i tance

v ohni celá,

inu, ve všem všudy

jak ta včela.

Kéž by mi to stáří

spadlo s ramen,

abych v potu tváři

vybírala kámen!“