NA TOM PRAŽSKÉM MOSTĚ

Na tom pražském mostě

mnoho svatých stojí, –

často po něm chodím

trýzeň v duši svojí.

A pode mnou šumí

vody Vltaviny –,

v duši záměr válčí

velké, těžké viny!

Tajemná vod bráno,

k tobě cesta vratká –

a za tebou velká

tajemná pohádka. –

Však tu Krista Pána

rámě rozepjaté,

tu zas matky Boží

chrání líce svaté.

A v útrobách tichne

bouře vášní divá, –

má duše se modlí

a mé srdce zpívá.

Však až na železný

most se změní žití –

Bože, zdaž i tenkrát

tvá mě zář osvítí? –