Na toulce.

Na svojí toulce lesem zeleným

jsem zabloudil na tichou pěšinu,

kol níž po obou stranách trčely

jak vážní kmeti staré modříny.

Občas se žlutý motýl zamihl

v modravém přítmí hustých haluzí,

jimiž se draly sporé paprsky

na zelenavý, kyprý koberec.

V tom zaslechl jsem z blízké houštiny

nějaký vzdech a praskot haluzí –

já potichu keř nízký rozhrnul

a spatřil párek selských milenců,

již kráčeli z vesnice do města

a šeptali si slova milostná.

Chvíli jsem hleděl na ně v údivu,

pak potichu se stranou odplíživ,

bych nezkazil jim krásný okamžik,

jsem zašel spěšně hlouběj do lesa.