Na travičku, na rosičku...

Na travičku, na rosičku

hlavu nedávej,

orosí a neutěší – –:

v náruč mi ji dej!

Co jí všecko povím, vdýchám –

v oči, na čelo,

až jí u mne bude teplo,

bude veselo!

Bude těsno, bude volno

drahé hlavě tvé,

jako pták když ukryje se

z jara do větve.

Nad sebou když nebe tuší,

ale nevidí,

na celý svět zapomene

a s ním na lidi.

Zapomeň! a hlavu chorou

neklaď do rosy!

Což tě moje oči o to

vroucně neprosí?