Na Trhanově. (II.)

Lípy snivé, obrovité – –

Co as jejich vonnou houští

táhne, o čem šepotají,

co jich šerou klenbou bloudí?

Letí jejich korunami

zkazka temná doby dávné,

sýčka hlasem straší, děsí –

každý list že chví se v hrůze. –

Neveselo v jejich stínu,

v dál, tam k horám mě to táhne;

temena jich v mracích bloudí,

svobodou však dýší svatou.