Na úbělové čelo tvé.

Na úbělové čelo tvé

jsem hleděl v zadumání

a myslil jsem: Tak lilie

rozkvétá v záři ranní.

V mém srdci, žitím znaveném,

vzbudila’s novou víru,

tak čistý, dětský byl tvůj zrak

a pln svatého míru.

Já k prsům svým tě přivinul,

jak, sám už nevím ani –

tvé čelo bylo lilie, –

mé slzy rosa na ní.