NA ÚHORU LEŽÍM...

Na úhoru ležím, vzduch kol mechem voní.

Dlouhá pole ořou silní oráči,

dlouhá pole ořou, letos jako loni,

letos jako loni zas je uvláčí.

Rudé táhnou mraky, na polích stín běží,

do oblak se slunko časem zabalí.

– – Dobře se tu – věru – podle polí leží,

svědomíčko když jsme v hloubky zorali.

Táhnou mraky, letí, stíny vlekou v hroudí.

I myšlenky v dálku vítr pohání. – –

Tráva písní šumí a krev skokem proudí. –

Dýchám lačně touhy země z orání.

Je tak lehko ležet, vzduch když zemí voní,

bloudit zraky tam, kde ořou oráči –

svědomíčko zorat, letos jako loni – – –

– – Ale kdo je letos znovu uvláčí??