Na ulici.

„Ó dejte malou almužnu,“

tak chudá žena prosila;

„Já také šaty hedvábné

jsem jednou v mládí nosila.

Na rukou spony ze zlata

a řetěz z drahých kamenů –

padá mi tíže na srdce,

když na ty doby vzpomenu.

Když na ty chvíle vzpomenu,

na žití svého poupata –

ó dejte jenom krejcárek –

a budu zase bohata.“