Na Umku.

Co to slyšet? – znějí písně nové!

Vlastenský co znamená ten zvuk?

Pospolu jsou Čeští básníkové,

Co chce tento vlasti milý hluk? –

Předcýtí žel jejich pění,

Má být vlasti písní labutí?

Jazyka snad nechtí bez želení

Mateřského trpět shasnutí?

Aneb jsou to písně tvého dchnutí,

Které pronikají tvrdý sluch? –

Probuzují národ k obživnutí,

Při kterých se povyšuje duch? –

Jsou to – přežádaní předchůdcové

Šlechetných a vážných umění?

Jejichž řídcý šťastní ukazové

Nesou potomkům vždy blažení? –

Dál se ten hluk k tvému chrámu blíží,

Zaněcuje tvůj ho mocný duch:

Okem jasným budoucnosti vzhlíží

Posvátný též Umek Českých luh!

Hlučněj srdcým písně České znějí,

Budí ze sna národ hudebný:

Vlastencové vůkol Umky ctějí,

Z chrámu Umek hlas zní velebný:

„Ctěte vlast, a jazyk vlastní Češí!

Ten-tě vlasti základ, hájce, sloup:

Koho vzdělání své vlasti těší,

Ten ať na něm vštípí světla roub;

V něm se ujme – v cyzým jistě schřadne –

Skrz něj byli velcý předkové,

Syce jistě sláva vlasti svadne!

Zajde jazyk, zmizý Čechové!“