Na Umku básnictví.

Často v tomto světě hmotném

Hnětou látky hrubosti,

Často s námi v jeku hřmotném

Válčí živlů mocnosti:

Hynou v rukou zpytatele

Všecky světa sličnosti;

Leckdys přirození celé

Působí nám tesknosti.

Duchy pouhými být mníme,

K nebi pádí zrovna let:

Tu se s hmotem hašteříme,

Když nás stáhne dolů zpět.

Umko! vedeš vyměřenou

Cestou milé bytnosti;

Pod rouškou jen okouzlenou

Jevíš pravdy sličnosti.

V barvách libých, v světle milém

Obrazuješ hmotný svět:

Mudrák v zdání pošetilém

Trudně vidí krásný květ;

Neplynou mu blahé doby,

Nezní libě ptactva zpěv,

Vidí v světě smrt a hroby,

Černá děsý srdce krev.

Ten vzhled bolný není pravý,

Vede přímo k soužení;

Spokojnosti zlaté zbaví,

Lidstvo jest zde k blažení.

Kladeš v zvědu, v vzhledu meze;

Kdo chce vidět končiny,

Přestoupiv mez, přímo leze

V propast, uzří hlubiny!

Tvá moc lidstvo naplňuje

Obrazlivou vřelostí,

Ta y skálu obživuje,

Vnadí všecko živostí:

Slaví mužné ctnostné činy,

K nim zve živou vroucností;

Haní přísně zhoubné viny,

Káže předčit statností.

Třebas fičel vicher krutý,

Třebas válčil hrubý hmot,

Třebas osud rozhodnutý

Seslal na lid na sta slot:

Udělíš y v vlnobití

Nadchnutému utěchu;

Ztratí pro vlast živobytí

K slávě své, jí k prospěchu!

Letopisy také budí

K činům ušlechtilým svět:

Chvála tvá je víc k nim pudí,

Nežli rozšafnosti led!

Rozum pouhý vášně mrazý,

Tropí bázeň, mdlobu, strach;

Zbudíš vášně, přímo vrazý

K cýli: slepě jde jich tah.

Ty jsy šťastná předchůdkyně

Bohyň, vážných umění:

Neozdobna bez svatyně

Jest vlast, prázdna blažení!

Předce tvůj dar za títěrky

Drží znechutnělý bloud;

Vlasti milé jsou tvé šperky,

Užitečný Umek soud.

Ten tam po pohodlí baží,

Ten hry prázdnost miluje:

Toho množství ženin blaží,

Tenť sy pití libuje;

Ten se po hostinách shání,

Tito všickni maří den:

Umko! s tebou obírání

Vlasti prospěšný jest sen!

Vykázaný od osudu

Každičký má cesty běh:

Po ní kráčeje sy hudu,

Zpěvem dostíhnout chtě břeh.

Jestli tvá moc Umko! velí,

Zpěv můj vlasti prospěje,

Aneb mysl obveselí:

Posvěť oučel naděje!