Na Umku, z Horáce, z knihy IV. oda 3.

Umko, na koho z jinochů

Jednou přívětivým okem jen pohlédneš,

Pracná půtka jej Isthmická

Nikdý neoslaví: ve vozu Achaiském

Jej, co vítěze, větrní

Koně nepovezou; v průvodu nebude

Veden do Kapitolu, rek:

Bobkem věncovaný velitel, žeby byl

Králův potlačil zbouření.

Rodné položení Tybura, potoky,

Hájů hustiny půvabné

Nadchnou eolickým zpěvem ho k oslavě.

V Římě, vládaři měst, mne již

K zborům posvěcených ráčila veršovců

Mládež připojit naprosto:

Též již hryze mne zub závisti méněji.

Ty, jenž ze zlaté Kytary

Loudíš na Pierech líbezné hlaholy:

Rybám mohútna bezhlasným

Labutího y též souzvuku udělit!

Tvůj dar přízně je, že sy lid

Prstem ukazuje na mne, řka: Tentoť je

Líry našinské výborník!

Tvůj, že žiji, a ctí národ mne,

(ctíli mne).