Na Umku.

Že včasně snad tvé okrasu zahrádky

Chtě květinami zmnožiti novými,

Jsem nesmyslné polních vtrousyl

Bylinek, odpusť, ó Umko drahá!

Mé u toku vod kvetoucý otočník,

An hrdým mění blankytem zeleno

Luk, zmámil oko, zbíhajícý

Utěchu rozložitého pole.

Ne žádost slávy vzbuzená hanebnou

Jest provinění původem, zpupností;

Než zdobné ranným teprv pýřím

Mladosti nevládných kolen křehkost.

Strom z jara dnů svých ovocem trpčejším

Svůj jevícý vděk, na kroužku zbohatna,

Tě sladkým někdy v roztomilém

Povolně blažiti bude stínu.

Ha! svrchovaná! libé to vzezření,

Jenž přerozkošnou obrazý milostnost,

Tam v zlatém blesku jasné tváři,

Tvou mně aj zvěstuje zřejmě přízeň.