NA USMÍŘENOU.

Má milá všecko tuší,

má milá všecko ví –

jen, že je v mojí duši,

je pro ni tajemství,

a proto asi neví,

že všecky moje hněvy

jen proto existují,

že čekám, kdy to zví.

Má milá je mým rájem,

má milá – toť můj svět,

jenž voní právě májem

a je jen jas a květ

a člověk, který hřeší,

vždy prý se na ráj těší,

zvlášť když je skutečností

a ne jen na pohled.

Příroda hýří květy

a zvoní písněmi

a jen tvé sladké rety

chvílemi oněmí,

když vzpomeneš si, milá,

kdyby jsi u mne byla,

jak jara slavnou píseň

zpívali bysme my.