Na úsvitě.

Ba je na Slovensku dne půl, noci půle,

polou ještě bázeň, polou juž ta vůle,

noc uběhla polou křídlem netopýrů,

ale o dni teprv polovice chýru.

Ani ne blesknavo ani tma jak kdysi,

ale do červánků s nocí den se mísí,

jako se mísívá s bílým vínko rudé,

ani do krvava, ani barvy chudé.

Ani jako zima ani jako léto,

ale tak u prostřed je v Slovači této,

ani cit nestydne ani se nespálí,

kvete, jak když poupě z pola se odhalí.

Tak se nocka sivá s dnem objala milo,

že zorničce nad tím do třepotu bylo,

tak si ruce daly v jemném srdcí hnutí,

jako když se s pláčem setká zavýsknutí.

Jak když junák líbá stařečkova ústa,

jako když děvčátko na pannu dorůstá –

polou ještě spánek, polou juž to bdění,

tak jako to bývá k ránu v probuzení.

Jaj, a tím zášerem sladkých ňáder síla

slovenské zpěvánky krásně odkojila:

polovic v nich nářku, půlka veselosti,

a kdo uslyší je, vyrůstá radostí!