NA ÚTĚKU.

Podle břehu voda hučí,

voda hučí, vítr skučí,

svatá Panna

udýchána

tiskne dítě do náručí.

Voda chladí, vítr mrazí,

cvalem sledují je vrazi,

div že paty

Josef svatý

o kámen si neurazí.

Přišli k poli: rolník seje,

s čela pot se proudem leje.

„Vzrůstej zrní

z hroudy, z trní,

požehnání Bůh ti přeje!

Zachraň nás tu, dobrý muži,

skryjeme se do ostruží!“

A to zkvétá,

stéblo metá,

vlčí mák v něm plane růží – –

Přišli vrazi: „Muži milý,

viděl’s matku přede chvílí?

Nesla dítě,

jedem hbitě,

zmizela nám za obilí!“

– „Viděl jsem ji, je mi líto,

když jsem rozséval to žito“.

– „Mluvíš, blázne,

řeči prázdné,

loni dávno zasel jsi to!“