NA UVÍTANOU

Je stále týž ten svět, kam jste se navrátili

od smrti, z mrazu, z běd: Istný, hebký, rozpustilý,

jak duben zahrá si a dovádí jak dítě,

mák zatkne ve vlasy a zapláče si skrytě:

však svůdně voní zem a nadosmrti krásné

nám slunce nad nebem plá, shasíná i shasne.

Je stále týž ten svět, kam jste se navrátili:

jenž v lásku míchá jed a pro polibek šílí,

pln díků dá se bít, je sluhou, je-li pánem,

a na smrt-li má jít, zatančí pod čakanem.

Ta zem je stále táž, i v úsměvu i lkání,

a všechen život náš je jedno umírání.