NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’:

Oh, cítíš žal těch tónů mdlých,

ten skrytý pláč?

Je lživý jejich měkký smích –

já slyším pláč.

Ty tóny lhou a duši rvou

a šepcí o snech srdcí dvou:

Má bolesť celá zpívá v nich...

Ó pojď! Proč smutný je Tvůj hled?

– Ty tóny lhou...

A ruce Tvé jsou jako led

a oči žhnou...

Oh, jenom blíž – Ty netušíš –

a zítra bude pozdě již...

Můj Bože, dneska naposled!

Jen směj se! l já chci se smát –

Je pozdě již –

A zítra budeš vědět snad,

co netušíš...

Já snil, ah, snil..! Svou líc k mé schyl,

bych v srdce své ji na vždy vryl,

má Olgo, až kdes budu spát..!