Na vánoce.

Když se Pán náš zrodil o půlnoci,

Vyšla hvězda krásná divné moci,

Stála v celé kráse nad jeskyní,

Kdež jsou dleli s Pánem pohostinní.

Zborovaly se vše hvězdy druhé,

Aby v jesle nahlédaly tuhé,

Spočinouce na dítěte tváři

Oplynuly divotvornou září.

Když se Pán náš o půlnoci zrodil,

Tu věk mladý pro svět celý vzchodil.

Rozploulo se nebe v sladkou rosu,

Slunko zvedlo blíže země osu.

Potokové zabudouce ledu

Valili se proudem čirých medů,

Z hloubí země jako démantové

Vyblyskaly v zímě kvítky nové.

Rozprostírala se světem vůně,

Jak když vzkvěte růže v krásy trůně,

Plála záře v slavném ve plápolu,

Krásy krás v ní spojily se spolu.

Andělové rozhudli se v zpěvy

K chvále Pacholete, k chvále děvy.

Kdo je slyšel, v nebes slasti tonul,

Necítěnou mocí na zem klonul.

Čilé ptactvo v slastí takých tísni

Zapomnělo na zvuky svých písní,

Až hruď jejich blahem otavělá

V lásky zpěv se vroucně rozepěla.

A máť Panno, neploula jsi v slasti,

Jaké není na nebeské vlasti?

V chlév se celé stěhovalo nebe,

Aby božsky oblažilo tebe.

Neudělíš, matko, nám z těch citů,

By se zmohli v duší našich bytu?

Poustkou leží niva naší duše,

Schromla pro nás lásky Boží kuše.

A to dítě, jenž v chlév svinulo se,

A směr dává všech těch světův ose,

Nedáš pro svou lásku přebohatou

Pěstovati nám je láskou svatou?

O dej se mu zrodiť v hrudi naší,

Láska k němu nech se u nás raší;

Pěstovať ho budem láskou tvojí,

Láska tvá se s láskou naší spojí.