Na večerní zvon.

Však tys již dozněl – řeka, nebe, zem

jak sladký balsám ssají tvoje zvuky.

Tak v srdce lidská padne pěvce hlas

a mírným lékem skonejší jich muky.

Těch tvojích vážných, truchlosladkých dum

část jakás i v mém velkém srdci zbyla,

v něm sestry – poesie s modlitbou

teď právě vzpjaly křídla svoje bílá.

Nuž s bohem, druhu, duše tvoje teď

již vyzněla – kol všude klid je němý,

však duch můj cítí sladký ohlas tvůj

se ještě chvěti na nebi i zemi.