NA VĚJÍŘ.

Jak vidím, veršů celé roje

jsou na tom Vašem vějíři,

i dilletantské kresby svoje

sem kladli mladí malíři.

Je Hálek tu, Machar i Sova,

pár kradených vět z Museta,

moudrost tu stará, střední, nová,

kde který známý poeta.

Je kalleidoskop věru pravý

v té směsi různých básníků,

a těžko zachytit verš hravý

k harmonii těch slavíků.

By rozmnožen byl jejich počet,

s úsměvem jste mne pozvala.

Nu, už jsem vši tu moudrost dočet.

Je rad tu hojnost nemalá.

Co já mám radit, rcete přeci!

Ach, je to úkol prokletý...

Ha! – Už to mám: – učte se péci

třeba dobré amolety!