NA VĚJÍŘ V TANEČNÍ HODINCE

Sedí mi naproti, stranou se dívá,

tam hudba zpívá – vějířem kývá,

oko se po stropě honí,

marně ah mluvím do ní.

Sedí mi naproti, zívá.

Srdce mé rozplývá podivnou touhou:

noc jen být pouhou, krátkou, přec dlouhou

uprostřed občin, tma by nás kryla,

ty bys mou jedinou ovečkou byla

a já tvým jediným slouhou.