Na věky!

Tak často ještě chodíš ke mně v snách,

ty růže bílá nejkrasších mých písní,

a pomluv kal a cizí hany prach

mi světlý zjev Tvůj nikdy nepotřísní!

Hle, ze všech dívek, jež jsem miloval –

přec k Tobě jen já přilnul nejvroucněji!

Já Tobě jen jsem lásku zachoval,

a pro Tebe jen moje verše znějí.

A láska tato půjde teď již se mnou,

byť ves můj život nocí jen byl temnou

a svět kol něho bez vší ozdoby...

A čarovnou a vlídnou svojí září

mi plát již bude v mládí mém i stáří

a sluncem zářit – až tam za hroby!