NA VELKÝ PATEK.

Je dosud pusto. Máj je dosud v dáli,

a více cítit jarní dech a tuchu

jen v letu oblak, ve vlažnějším vzduchu,

než na zemi zřít, chlad již svírá stálý.

Na cestě listí suché dál se válí,

leč ptačí píseň zazvoní již v sluchu;

je Velký pátek, plný moci duchů –

ó, hle, co hoří tam u lesní skály?

Jsou zelené to, zlatěžluté mechy,

jež první vnesly živou barvu těchy,

plá lýkovec to v květu z temna dubin?

Či při pašijích pukla to snad skála,

a z pokladů to otevřených sálá

ven na chvíli teď zlato, smaragd, rubín?