Na veršotepce a rymohonce, aneb: Podivná a ponaučná historie o jistém myslivci a...

Mysliveček a je-

ho pes šli do háje;

Bylo však to časně z rána,

Pes se jmenoval Diána.

Neb to byla čuba,

Jejíž krásná huba,

Kterou zdobívala pěna,

Důkaz byla, že to fena.

Myslivec měl nabi-

to, a číhal, aby,

Zaj’čí kdyby slyšel skoky,

Moh’ vypálit na ně broky.

Pes se držel poza-

du, v tom srnčí koza

Vyskočila z houšti naň;

Mohla to být také laň.

Pes se toho lek, a

Na myslivce štěk, a

Myslivec si řídit pušku;

Nemoh’ ale najít mušku.

Srnka zatím utek-

la, a velký smutek

Cítila při tom Diána;

Bylo však to časně z rána.

Mysliveček ale

dal té srnce vale;

A těšil se, že by broky

Neskončily její kroky.

Po nehodě této,

Netěšilo je to

Honění žádného více,

Ani psa ani myslivce.

Učí tato histo-

rie nás na jisto,

Že nám často místo

Zaj’ce přijde jiná zvěř;

Pročež každý v osud věř,

Který, pak-li toho třeba,

Místo housky nebo chleba,

Položí nám v cestu kámen,

Věřte, že to pravda. Amen.