NA VLNÁCH.
By Adolf Brabec
Jen nebe, noc a vlny,
jež plují kouzlaplny,
kol zřím a měsíc bílý,
jak v černou loď se chýlí.
A hvězd juž zřím na tisíc,
jak květů malých číše,
ve dumě skrývám svou líc,
když jarní noc kol dýše.
Ty vlny stříbrem svítí,
jsou veliké i malé,
jak bělostné jsou kvítí,
a kol se vinou stále.
Jen nebe, noc a vlny,
jež plují kouzlaplny,
kol zřím, a měsíc bílý
nad loď se mojí chýlí.