NA VLNÁCH.

By Adolf Brabec

Jen nebe, noc a vlny,

jež plují kouzlaplny,

kol zřím a měsíc bílý,

jak v černou loď se chýlí.

A hvězd juž zřím na tisíc,

jak květů malých číše,

ve dumě skrývám svou líc,

když jarní noc kol dýše.

Ty vlny stříbrem svítí,

jsou veliké i malé,

jak bělostné jsou kvítí,

a kol se vinou stále.

Jen nebe, noc a vlny,

jež plují kouzlaplny,

kol zřím, a měsíc bílý

nad loď se mojí chýlí.