NA VLNÁCH.

Moře syčí, vypíná se, dme se;

v silných loktech Šaša Evu nese:

„Důvěřuj mně! Z rozlomu té lodi

moje odvaha tě vysvobodí.

Nechať byl bych sepjat do okovu,

vynesu tě z vln hrozného lovu;

mne již nebem, že tě v loktech vinu,

což je po mně, sám jsem a tak zhynu!

Pouhý květ, ne ženu ruce víží;

ani pohled můj ti neublíží,

a před mého nitra žhavým dechem

sever ochrání tě křídel spěchem!“

Však, co mluví, mluví pouze k sobě,

bouř rve slova – krasavice v mdlobě,

aniž tuší, že s ní do vln poušti

směle statný námořník se spouští.

Odhodlaně svalovitou paží

vln kosmaté hlavy dolů sráží;

bodá v boky, tepe v čela tuří,

plave, mizí!... Bouře dále zuří.