NA VOLYŇ!

Je to jako při vzkříšení;

co jsi těžce oplakal,

hrob ti vrací, mrtvé není,

marný byl tvůj žal.

Je to jako při shledání,

čeho’s nemoh’ oželet,

vrací se ti z nenadání,

krašší na pohled.

Volyň, Volyň, myslím na tě,

nejvěrnější, nejdražší,

žádná zloba nezmohla tě,

sotva odstraší.

Bylo nám tak v duši měkce,

když jsme tiskli dlaní dlaň,

slzy bylo zříti chvět se

vaší lásce v daň!

Tak už jedno zůstaneme

proti všem jak svorná hráz;

jeden rod a jedno plémě,

s vámi je nám snáz!

Zříme do své budoucnosti,

s nadějí a vírou v ni,

hrdi vaší nad věrností:

„čest buď Volyni!“